Život ve dvou vteřinách - tady a teď
Jak rychle se vám může změnit život? Rychle. Věděla jsem to vždycky, ale jako facka do tváře mi to došlo až letos na výletě u přehrady. Byli jsme na chatě, kde nebyl plot. A i když mě mí psi vždy poslouchají, tentokrát utíkali rychle a daleko, protože jsem prošvihla dvě vteřiny jejich života.
Totiž - psí mozek vás je schopen vnímat ještě asi tak po dvou vteřinách. Pak už ne. Proto se i při tréninku říká, že za žádoucí chování máte psa odměnit NEJPOZDĚJI do dvou vteřin, aby to správně pochopil a chování se naučil. Stejně tak, pokud běží nějaká zvěř, cyklista, jiný pes... A váš pes má lovecký nápad, takovou nepatrnou myšlenku, která mu probleskne očima, máte dvě vteřiny na to, abyste mu to zatrhli. Jinak - běží....
Přesně to se stalo u přehrady. Přiběhl mrňavý psík a já v obavách o jeho zdraví jsem dostala nápad jej chytit. Tedy jsem učinila první dva prudké kroky směrem k němu, chňapnutí vzduchem na prázdno, zavrávorání, upadnutí... Mí dva jinak perfektně vychovaní (vychovaní, neříkám vycvičení) psi pojali dojem, že psa honíme a jako smečka se připojili. Psík se vyděšeně vrhl na úprk - a já, někde uprostřed klopýtnutí a vstávání ze země, jsem nestihla včas zavolat na mé dva psy, aby se jim mozek nevypnul. Pozdě. Mozek jim přeskočil do módu "lovím - nerušit" a mohla jsem volat jak jsem chtěla.
Běželi směrem k silnici...
Pamatuji si na mého známého, který měl služebního německého ovčáka, vcelku slušně vycvičeného (pokud se mu chtělo zrovna spolupracovat) a ten v honbě za zajícem vběhl pod auto. Během několika minut zemřel, srážka byla tvrdá. Životně důležité dvě vteřiny, které páníček propásl, nestihl zabránit vypnutí mozku a pes umřel. Promítala jsem si to v hlavě, když jsem s pícháním v boku, nejrychleji jak jsem mohla, běžela za všemi psy na pokraji infarktu.
Dopadlo to dobře, nikdo nebyl zabit ani zraněn, ale dávám si od té doby setsakra pozor. Ne na mé psy, ale na svou pozornost. Na to, na co se soustředím. Na to, abych tady byla tady a teď. Protože psi žijí tady a teď a nedají vám na rozmyšlenou více jak dvě vteřiny. Pak mohou zmizet ze života, pokud jim nedáte najevo, že jsou vaše první volba.
A jen pro inspiraci - pár dní na to vyběhl zajíc a běžel přímo čelem proti mým psům. Hodna svého předsevzetí jsem byla plně v přítomnosti a během zlomku sekundy jsem pohotově zavolala obě jejich jména. Jen to. Stačilo to k tomu, aby oba psi ztuhli a němě zírali, jak jim zajíc půl metru před čumákem (stačilo jen natáhnout krk a chňapnout!) udělal kličku a běžel pryč. Ani jeden za ním nevyběhli.
Stihla jsem důležité dvě vteřiny jejich života :) Nenechte si ujít ani vteřinu!