Důvěřujte svým psům

Dnes jsem na procházce s hafany čelila nové výzvě, která mě přinutila se zamyslet a posunula mě o kus dál nejen ve výcviku, ale i v seberozvoji. Inu, psi jsou naši věční učitelé. Aneb důvěřujete svému psovi? Skutečně?

Dnes jsem se při slunečném počasí rozhodla projít podél hlavní cesty dolů k polím. Kříženec knírače, Amigo, se pro strach z cukání na obojku a vodítku učí chodit u nohy a volně bez vodítka. Trénujeme to už dlouho a za balonek by udělal cokoliv. Ale máme to natrénováno dostatečně, aby prošel asi kilometr podél rušné silnice a nevběhl mi přitom pod auto?

Když jsem vycházela z domu, uvědomila jsem si, že jde o to, uvěřit psovi, že je to můj chytrý parťák a poslechne, jak bude potřeba. A následně mi došlo, že musím uvěřit v prvé řadě sobě, že jsem to s ním trénovala dostatečně a že to spolu zvládnem. A pak mi došlo, že většina partnerství se psem je postavena na tom, uvěřit především sám sobě. Pak může pes začít věřit vám a stanete se dokonalým týmem.

Tohle hluboké moudro jsem si musela opakovat i při procházce v lese. Amigo mi uteče o 500 m někam dál, prozkoumávat okolí a já už zneklidním, že nevím, jestli tam někdo nejde, jestli mi ho někde nestřelí myslivec a podobně. Jde ale o to, mu uvěřit. Stačí jej sledovat. Když je někde nějaký chodec, venčitel nebo cyklista, dá mi to Amigo najevo už tím, jak změní postoj těla a pozornost. Stačí, když mu uvěřím a vše spolu zvládneme.

Abyste byli se psem dokonalý tým, musíte nejprve uvěřit sami v sebe. Pak uvěřte svému psovi. A pak dokážete nemožné!