Agresivní pes - neexistuje
Nevěříte? Já jsem si tím jistá. Za 7 let mé praxe se psy jsem agresivního psa nepotkala. Žádný pes se nenarodí s primárním úmyslem zabíjet lidi. Spíše ho během života prožitky a zkušenosti zlomí a zradí jeho duši a srdce. Lidé jej zlomí. A ve skutečnosti jde tedy o strachovou agresi, se kterou se (ne snadno, ale - ) dá pracovat.
Dominantní nebo vyděšený?
Pojem agresivní má mezi pejskaři často ekvivalent dominantní, v podstatě jde ale téměř vždy o tzv. "strachovou agresi". Neboli jde o situaci, kdy pes měl s něčím špatnou zkušenost a proto nedůvěřuje (okolí, lidem, dalším psům) a řeší to zastrašováním, které mnohdy vystoupá až do nepříčetnosti. Rádoby "dominantní" psi bývají ti nejvíce na dušičce zranění. Důležité je sledovat, jak přitom pes komunikuje tělem.
Podobně je to s vašimi psy také na vodítku. Mají s jinými psy (na druhé straně chodníku, za plotem) spojené špatné vzpomínky - někdo je napadl, vyděsil. A protože jsou na vodítku, cítí se jistěji, že vás mají v zádech, tam na druhém konci a proto s oblibou "startují do jiných psů". Zaručuji, že kdyby absolvovali několik komunikačních lekcí, kdy si vryjí do paměti pozitivní příhody setkání s jinými psy a kdyby byli v té fázi volně na vodítku, do druhého psa nemají téměř důvod startovat (pomiňme teď hormonální potřebu dokázat samec samci, že je silnější).
Abeceda signálů
Drtivá většina psů na tom není tak psychicky špatně, aby nejprve nevyslala varovné signály, že se jim něco nelíbí. Přinejmenším zdvihnou pysky a zavrčí. Vrčení v psí řeči vždy znamená běž pryč, nechci tě tu. Může uvozovat skutečnost, že se třeba vaše ruka příliš přibližuje a oni mají na základě špatných vzpomínek strach. Koulí očima a ukazují bělmo. Sklopí uši dozadu a vztyčí ocas do vzpřímené, ztuhlé pozice. Zaujmou sebevědomý postoj, aby vypadali větší a zastrašili to, čeho se bojí. Můžou zkusit štěknout s jakýmsi zapružením a odskočením zpět - snaží se zastrašit to, čeho se bojí.
Někdy je situace příliš rychlá - třeba toulavý pes a vaše snaha sáhnout mu na obojek, zatímco se nad něj hrozivě skloníte. Několik gest vyšle pes v tak rychlém sledu, že si jich ani nevšimnete a on rovnou kousne, protože nestihne situaci "ruka, které se bojím" jinak vyřešit. Ucuknete, on uvidí, že tato jeho taktika funguje a aplikuje ji ještě párkrát. Bohužel u těch toulavých a volně pobíhajících psů nikdy nemůžete odhadnout, co se jim honí v hlavě a jaké mají zkušenosti. Můžete zakašlat a připomenout jim situaci s bývalým majitelem, který je bil, naskočí jim adrenalin, strach a mohou vás vyhodnotit jako nebezpečí, které je třeba odehnat.
Nevzdávejte to
Se vším jde ale pracovat. Člověk, jehož pes má s něčím "agresivní" problém, může bedlivě zkoumat komunikační signály svého psa, pracovat na vztahu se svým psem a na tom, aby špatné vzpomínky potlačil a přetvořil v pozitivní. Mnohdy je to práce na několik měsíců, zdlouhavá a vytrvalá, vyžadující trpělivost. Tzv. agrese tím může být ale u psa definitivně "vyléčena" a zvládnuta. Každý pes je však originál a důležité je také správně vyhodnotit co přesně spouští jeho strachovou reakci. Pokud máte problém, který nazýváte "agresí" u svého psa, obraťte se rozhodně na zkušeného trenéra, který vám pomůže situaci pochopit a zvládnout.